Včera dne 13. 11. 2020 byl ve Sbírce zákonů publikován zákon č. 460/2020, kterým se mění laicky nazývaný Lex Covid I. V praxi daný zákon znemožňuje počínaje tímto dnem provést exekuční prodej movitých věci a nemovitých věcí, ve kterých má dlužník trvalý pobyt, a to s platností do 31. 1. 2021.
Moratorium na jaře letošního roku bylo přijato překotně a věřitelé a exekutoři na něj nebyli připraveni. Tentokrát ale situaci na našem úřadě vnímáme jako příležitost. Investujeme čas a prostředky do systému na zjišťování nových majetkových hodnot, které naši dlužníci drží. Jedná se o sázková konta, kryptoměny, nejrůznější poukazy, elektronické služby a jejich předplatné, apod. Dále pečlivě prověřujeme sociální sítě, které často vedou k navázání komunikace s dlužníkem. Dobře vedená strategie na sociálních sítích pak může mít stejný, ba dokonce vyšší efekt než samotná mobiliární exekuce.
Neznamená to, že náš úřad mobiliární exekuce opomíjí. Naopak jejich průběh racionalizujeme. Výjezdy nám plánuje software, aby byly nákladově efektivní jak pro soudního exekutora, tak pro věřitele. Současně promítáme data do map a z výjezdů vyčleňujeme nerentabilní vyloučené lokality. Soupisy a záznamy z výjezdu zapisujeme do tabletu s přístupem ke spisovému materiálu. Přesto je efekt spíše psychologický než materiální.
Věřiteli je často mobiliární exekuce vnímána jako předpoklad budoucího úspěchu, neboť psychologický tlak vyvolaný hrozbou odvozu osobního majetku má automaticky vést k úhradě jejich pohledávky. Proto je často při jednáních o spolupráci otázka množství vykonavatelů a materiálního zázemí pro zabavování majetku stěžejní.
Nic není dále od pravdy, a to ze dvou důvodů. Předně mobiliární exekuce je drahá a náklady jsou exekutorovi podle zákona VŽDY saturovány, a to před nebo současně s pohledávkou věřitele. Uspokojení věřitele se tak po provedení mobiliární exekuce spíše oddálí. Za druhé, a to je ještě důležitější, povinní se s mobiliárními exekucemi již sžili. Ví totiž, že novelami občanského soudního řádu se okruh postižitelných movitých věcí velmi zredukoval. Na níže uvedeném obrázku si to můžeme ukázat:
Nepostižitelné je obvyklé vybavení domácnosti, zejména lůžko, stůl, židle, kuchyňská linka, kuchyňské nářadí a nádobí, lednička, sporák, vařič, pračka, vytápěcí těleso, palivo, přikrývka a ložní prádlo, pokud hodnota takové věci zjevně nepřesahuje cenu obvyklého vybavení domácnosti. Z daného obrázku je pak patrné, že k odvozu a prodeji by zbyly pouze televize a myčka nádobí, a to za předpokladu, že se v rámci demontáže a převozu nepoškodí. Ze zkušeností z výjezdů mohu čtenáře ujistit, že v českých domácnostech se vyskytují spotřebiče spíše nižší hodnoty.
Příklad: V domácnosti je zajištěna televize značky GoGen v pořizovací ceně 5000,00 Kč. Odhad ceny po běžné amortizaci činí 3000,00 Kč. Vyvolávací cena v dražbě je 1000,00 Kč. Je zřejmé, že výtěžek oproti nákladům na soupis a odvoz je záporný.
Z výše uvedeného vyplývá, že mobiliární exekuce pro nás, ani pro věřitele nepřináší kýžený efekt. Věříme, že náš moderní přístup a postupy budou pro zodpovědné věřitele zajímavé. Naši věřitelé se navíc nemusí obávat spojování své značky s nejrůznějšími dehonestačními kampaněmi dlužníků a nevládních organizací zabývajícími se ochranou práv dlužníků. Mobiliární exekuce pro nás jsou jen jednou z forem provedení exekuce, nikoliv formou primární.
